Příchod na hřiště u ZŠ Angelovova pro mě znamenal milé překvapení – 20 minut před začátkem a za plotem stáli již dvě prasata! A ne prasata ledajaká – do branky se po dvouzápasové odmlce vrátil Brdy a zadní řady vyztužila jistota sama Fanda. Bylo mi hned jasné, že moc gólů prasečí síť dnes nerozvlní, a jak se později ukázalo, měl jsem pravdu. Když jsem navíc těsně před začátkem zápasu uviděl, že máme 3 (ano, slovy TŘI) míče, musel jsem předstírat, že jdu na záchod a v lesíku u hřiště jsem se musel potichu vybrečet z dojetí. Ano, FC Prase je konečně velkoklubem!

Ale zpátky k sestavě. Do našich řad se po delší odmlce vrátil špílmachr Burzy a i když se svým výkonem asi nebyl zcela spokojen, přece jen vnesl do hry prasat alespoň náznak myšlenky, kterou, tuším, pohřbil až pozápasový briefing v místním hostinci. Burzy navíc přivezl i bratra Doležíla, jenž odehrál pěkné utkání. Prostor před brankářem čistili Fred, Valentík, Fanda a Pádil, ve předu opět zlobili (obranu obou týmů) kapitál Hruška, Burzy, Doležíl, Štěpán a samozřejmě jako vždy vynikající Šiška. Už podruhé za sebou chyběl Bičák, jenž mi večer předtím v hospodě říkal, že asi přijde, ale že nemá dres pro opici. Zajímalo by mě, kde je Srnka. Náš samozvaný prezident se v této sezóně na hřiště dostavil jen jednou, naplno ukázal svůj herní potenciál v prvním zápase a poté se už neukázal. Kdybych byl ženou, řekl bych, že se chová typicky mužsky a nevyzrále, nejdřív navnadí a pak nezavolá, a šel bych si o tom pokecat s kamarádkou do kavárny. (Kdybych byl ženou, taky bych si v jednom kuse šahal na cecíky, ale to už sem asi nepatří.)

Začátek zápasu byl ve znamení nepřesností na obou stranách. Prasata si nebyla schopna přihrát ani na krátkou vzdálenost a přímočarost útočníků z Modřan a Komořan dělala zadním řadám trochu problémy. První (a naštěstí více méně i poslední vážnou šanci MoKa za první poločas vytvořil Pádil hlavičkující malou domů brankáři. Pádile, už to nedělej. Po prvních, ze strany FC Prase poněkud rozpačitých minutách, se hra vyrovnala a oba týmy předváděly popravdě průměrnou, lehce nezáživnou hru. Střelecky aktivní byl zejména Burzy, ale mušku měl vychýlenou. Zajímavým momentem byl pád našeho obdivovaného kapitána Hrušky. Nejdřív to vypadalo na faul, ale když se Libor otočil, celý se klepal, jako ta sestřička v detektivním seriálu VB Zahalte jí tvář s inspektorem Dalglishem, když jí trubičkou do žaludku nalili otrávené mléko. Tak zákeřní ale hráči MoKa naštěstí nebyli (navíc takový zákrok vyžaduje čas, správné pomůcky a sterilní prostředí – byla to křeč ve stehenním svalu. Hruška po čtyřech odbelhal za postranní čáru a i když jeho další účinkování nevypadalo nadějně, Hruška následně podal heroický výkon.

Po bezbrankové půli jsme měli o čem přemýšlet, jmenovitě o tom, zda stále hrajeme o titul nebo už o setrvání v sedmé lize. Vidina možného sestupu zřejmě prasata nabudila a v druhé půli na svého soupeře vlétla s daleko větší razancí, než tomu bylo v poločase prvním. Některá prasata však byla možná až přemotivována, což v kombinaci s frustrací z vlastního výkonu vytvářelo až výbušný mix. Nejlepším příkladem byl zkrat Burzy, který nevydařenou střelu, jež se odrazila od pletiva zpátky k jeho kopačkám, vztekle napálil omylem přímo mezi oči brankáře MoKa, za což si vysloužil pár nepěkných slov od hráčů soupeře. Omluva však tenze uklidnila. Dalším uklidňujícím prvkem byly góly z prasečích kopaček. Hruška, jenž po křeči doslova vstal jako Fénix z popela, z halfvoleje napálil míč tvrdou ranou přímo do ZADNÍ tyče branky MoKa (soupeř se marně dožadoval neuznání gólu). Ke gólům nám trochu pomohl i lehkovážný výrok brankáře MoKa o přestávce, že má „slabinu všude“, čehož prasata chtěla v druhé půli využít a také využila.

Druhým gólem zápasu si konečně zlepšil náladu Burzy. Ten mohl přidat i další gól z penalty nařízené za faul na Pádila ve vápně (Pádil reklamoval držení za dres a kopnutí do koulí, faulující protihráč se dušoval, že se koulí Pádila ani nedotknul, no nevím, je to sporné, jediným svědkem jsou skutečně jenom Pádilova semeniště neřesti), ale místo sítě rozvlnil jen pletivo 20 cm od pravé tyče. MoKo se s porážkou ale nechtělo smířit a ke konci zápasu se hrálo hodně a hodně tvrdě. Fred, stachanovec našeho vepřína, měl ke konci zápasu zakrvavený dres, ale nevím, čí ta krev byla. Mě asi pět minut před koncem zápasu poprvé někdo nazval „zmrdem“, což je krásné české slovo, které opravdu zahřeje u srdíčka (důvod? soupeř měl vhazovat a já sem jim míč kopnul „moc pomalu&ldquo. Závěrečný tlak soupeře jsme ale přečkali a po skončení zápasu si všichni podali ruce a rozešli se v míru.

Závěr: Tyto dva body jsme si museli opravdu vybojovat. Výkon to nebyl nijak krásný, ale dva body jsou o to cennější. Nejlepším hráčem na hřišti byl, ostatně jako vždy, Šiška, jehož bojovný výkon zaručil praseti plnou bodovou žeň. Ale za bojovný výkon je nutné pochválit celý tým, prasata na hřišti nechala všechno a dva body si zasloužila.

PŘÍŠTÍ ZÁPAS hrajeme v neděli 29.10. v 13:45 na Císařské louce proti Notorletu Stodůlky. Jde o tým, který je v tabulce nad námi, proto apeluji na všechny, aby se dostavili. Pokud chceme ještě přemýšlet o postupu, musíme bodovat!


Sestava FC Prase: Brdy (G), Hruška (C), Fanda, Fred, Burzy, „Doležíl“, Štěpán, Pádil, Šiška, Valentík
Góly: Hruška, Burzy
Vývoj skóre: 0:0 – 2:0
ŽK: jeden hráč MoKo, tuším „Belmondo“