FC Prase má velký problém s disciplínou. To je neoddiskutovatelná skutečnost, která přímo bila do očí, když jsem se Šiškou přišel v neděli na zápas proti FC Lipodur B. Na jedné straně se téměř dvě pětky hráčů Lipoduru rozcvičovaly se čtyřmi míči, na druhé straně stál v dresu s prasetem na prsou sám Kolís, zapálené cigáro v koutku, a smutně kopal do kamínků kolem sebe. Hned bylo jasné, že Prase dnes asi nebude favoritem zápasu. Naštestí pak přišel ještě Pádil, Fred a údajně nemocný Cibulka, který se v nepřítomnosti Brdyho jal strážit prasečí svatyni. Podmínky ale jinak byly skutečně fotbalové, svítilo slunce a bylo docela teplo, takže to vypadalo, že si neodvratitelný debakl alespoň trochu užijeme. Provizorním kapitánem a zároveň i hráčem zápasu byl dohodou všech již před výkopem stanoven Šiška.
Několik okamžiků po prvním hvizdu píšťalky přišli ještě Hruška s Doležílem, to už ale prasata bránila počáteční (a celkem očekávaný tlak vedoucího týmu tabulky. Hráči Lipoduru byli dobře fyzicky vybaveni a mohli střídat, navíc se jejich hra vyznačovala agresivitou v rámci i za hranicemi pravidel, což jako první okusila záda obětavého Valentíka (ještě teď mě bolí naražená prdel). Prasata však k zápasu přistoupila s až nevídanou zodpovědností a útoky protivníka řešila většinou ještě před vápnem, na druhou stranu je nutné přiznat, že útočníci si na polovině soupeře v první půli moc nezaběhali. První, i když možná jen propagační, střelu na bránu Lipoduru vyslal snad při prvním kontaktu s míčem Hruška, který odehrál velice kvalitní zápas. Také Cibulka si v bráně počínal velmi zdatně a když už byl jednou v první půli překonán, zachránilo čisté konto Prasat dobře postavené břevno. O největší šanci Prasete za první půli se paradoxně postarali obránci Lipoduru - jeden odkopával, druhý dobíhal míč, a odražená meruna jen těsně minula bránu.
Druhá půle již byla vyrovnanější, i když míč na kopačkách měli častěji hráči Lipoduru. Přesto však uděřilo na druhé straně. Aktivní Doležíl se po dlouhém míči za obranu řítil sám na bránu a pohodlně zavěsil - 1:0! Všichni se připravovali na nápor Lipoduru, ale ten byl jaksi nekoncepční a obránci společně s do té doby bezchybným Cibulkou všechny šance Lipoduru zdárně zlikvidovali. Vedení Prasete ale netrvalo ani 10 minut - ukázalo se, že lživost se stala nedílnou součástí výroků souvisejících s FC Prase nejen v prasečích mailech, ale i na hřišti. Důkazem se stal Cibulkův výkřik “mám!” a následné podběhnutí centru, které potrestal útočník Lipoduru “Hozna”. Poté se šance přelévaly z jedné strany na druhou, vzpomínám si už jen na nádhernou střelu Hrušky z první těsně před koncem zápasu, jež mohla rozhodnout, ale pouze o tyč odzvonila klekání.
Za zmínku ještě stojí obranný zákrok Pádila, po němž se dost nečistě hrající Hozna z Lipoduru zvedal ze země jen se značnými obtížemi. Pádil si po zápase liboval, jak mu manželský živost zvedl agresivitu. Máme se na co těšit.

Závěr: Bojovný výkon Prasete, které se postavilo přesile a vybojovalo cenný bod. Opět musím apelovat na všechna prasata, aby přišla na příští zápas, který se hraje v neděli 15.10 od 15:00 na Hanspaulce.

Statistiky:
FC Prase - FC Lipodur B 1:1 (0:0)
Góly FC Prase: Doležel 1
Vývoj skóre: 1:0 - 1:1

Tabulka po 4. kole:

Už převlékání na zápas v šatnách sportovního areálu pro mě nevěstilo nic dobrého. Opravdu vkusné a vzorně čisté prostory šatny jsem sdílel s borci z týmu CSKA, kteří mi kamarádsky připomenuli minelu nejmenovaného hráče FC Prase, který minulou sezónu v roli náhradního brankáře pustil gól z výkopu od branky (bylo to na Pražačce, prohráli jsme 2:3 a tím nejmenovaným hráčem jsem byl samozřejmě já - vždy mě při vzpomínce na tento “ďábelský oblouček” zamrazí, jediné, co mě drží nad vodou, je vzpomínka na to, jak Burzy dostal šest nebo sedm gólů ve Vysočanech). Jinak jsem se dozvěděl, že CSKA platí za umělou trávu 600,- na zápas, Štěpán říkal něco o třech stovkách na Hanspaulce (podle mě v současnosti nejlepší hřiště), takže vyzývám Prasata a potenciální sponzory, aby své finanční závazky na příští sezónu vyjadřovali, pokud možno právně závaznou a plně vymahatelnou formou, v diskuzním fóru k této reportáži níže.

Jinak v sestavě nedošlo k žádným výrazným překvapením ani návratům. Brdy v brance, přišel i kapitán Hruška, dál se dostavil špílmachr Burzy a pilíř obrany Fred, samozřejmě Šiška, Štěpán, Bičák a Valentík. Opět jsem si připadal jak ve velkoklubu, měli jsme asi čtyři míče oproti jednomu nebo dvou soupeře. Kéž by se zápasy hrály na míče! Prohráli bychom s Lipodurem, ale jinak by byl postup jistotou. Při rozchytávání Brdyho jsem měl ještě dobrou náladu, ta však brzy skončila s počátečním hvizdem rozhodcovské píšťalky.

První minuty byly poznamenány nepřesnostmi na obou stranách, tak příznačnými pro sedmou ligu. Brzy se však Prasata dostala do otáček a výsledkem byl první gól Štěpána v síti soupeře. Radost byla velká, padala již obligátní slova o zápisném atd. Přinejmenším za tuto branku si Štěpán zaslouží to jméno a číslo na dres. Po sezóně to nějak zařídím. Prasata chtěla náskok ještě v první půli zvýšit, ale útočníci nabídnuté šance nedokázali zrealizovat. Naopak v poslední minutě jsme dostali gól do šatny (v případě Hanspaulské ligy spíš gól “za postranní čáru&rdquo - útočník Rapidu Golda z otočky vypálil, bránící Valenta lýtkem lehce změnil dráhu letu míče mimo dosah brankáře a bylo vyrovnáno.

Druhý poločas snad ani nemá cenu rozebírat, Prasata bojovala, ale v posledních zápasech jakoby byl náš drahý klub postižen nějakou strašlivou kletbou, která svazuje nohy naší koncovce. Nebudu se v tom pitvat, zkrátka jsme gól nedali, naštěstí jsme ale žádný ani nedostali, takže utkání skončilo remízou.

Závěr: Opět zbytečná ztráta bodů. Po zápase mi Štěpán říkal, že Rapid ke konci tlačil, ale z mého pohledu to byly už jenom ojedinělé výpady do naší lehce hořící obrany, víc ze hry a větší hlad po gólech měla Prasata, a to snad s nějakými přestávkami po celou dobu zápasu, já to tak aspoň cítil. Opět jsme soupeře přestříleli a opět jsme dostali hloupý gól. V čem jsme za soupeřem zaostávali byl důraz. Je vidět, že Prasata jsou (prokletí básníci fotbalu, a často na svůj ladný a poetický přístup k míči i k soupeři doplácejí. Nejlepším hráčem na hřišti byl, ostatně jako vždy, Šiška, jehož bojovný výkon zaručil praseti alespoň dělbu bodů. Zároveň gratuluji Štěpánovi k prvnímu zářezu na pažbě a rád bych také upozornil čtenáře na výkon Bičáka, který se vynikajícím způsobem zapojoval do kombinace a v druhé půli donutil brankáře Rapidu k pěkné robinzonádě.

Komentář z Týdeníku HL: Nezáživné utkání si remízu zasloužilo. Oba týmy byly vcelku vyrovnané a vyhrát mohl kdokoliv. Zápas byl hrán v duchu fair-play a celkově odpovídal sedmé lize. Nejlepší hráč FC Prase: Štěpán.

PŘÍŠTÍ ZÁPAS hrajeme v neděli 19.11. ve 20:00 na Děkance proti Alkmaru, týmu, který bojuje o postup do šesté ligy. Jelikož už pomalu začínáme hrát o setrvání v “elitní” sedmé lize, doporučuji všem, aby se k zápasu dostavili a zabojovali za Prase! Hraje se na Děkance, tedy na hřišti s umělou trávou a s kvalitním zázemím. Minulý zápas se nám tam vyvedl, Bičák jediným gólem v utkání rozhodl utkání v náš prospěch, stát se tedy může cokoli!


FC Prase - Rapid Podštejn 1:1 (1:1)
Sestava FC Prase: Brdy (G), Hruška (C), Fred, Burzy, Štěpán, Šiška, Bičák, Valentík
Góly: Štěpán
Vývoj skóre: 1:0 – 1:1

FC Prase mělo před předposledním zápasem sezóny úkol vskutku nesnadný: bodovat proti v tabulce výše postavenému soupeři, jenž bude jistě nabuzen vidinou možného postupu do šesté ligy. Jistotu nespadnutí do nižší (čti poslední ligy totiž prasatům zaručovala jen remíza nebo výhra. Prohra by při vítězství Athletika totiž znamenala, že v posledním kole se bude hrát přímo o to, kdo bude držet černého Petra třetího sestupujícího týmu.

Důležitosti do jisté míry existenčního zápasu odpovídala i prezence prasat. Žádné čekání na posledního hráče pět minut po začátku hry, ne ne - sešlo se hned 10 hráčů: do branky se postavila jistota Brdy, obranu přišli vyztužit Fred, Fanda, Pádil a Valentík, a bránu soupeře přišli ohrožovat Burzy, Hruška, Šiška, Kolís a Doležíl. Kolís lehce zmátl soupeře i vlastní hráče tím, že si místo dresu FC Prase vzal dres klubu z vršovického ďolíčku, ale to byla snad jediná kaňka předzápasové situace. Na míče jsme opět vyhráli, jen jsem se zarazil, když jsem viděl, jak se hráči Alkmaru rozcvičují bagem - tak konstruktivní rozcvičování jsem v Hanspaulské lize snad ještě neviděl.

Hned od začátku měl zápas velmi vysoké tempo. Hrálo se nahoru - dolů, do šancí se dostávali jak hráči Alkmaru, tak prasata. Rád bych vysekl poklonu i rozhodčímu, jenž nasadil poměrně přísný metr a měl celý zápas pevně pod kontrolou. Výsledkem byla mimo jiné i žlutá pro Pádila (že by ta novomanželská agresivita?), který se jal mstít zbytečně faulovaného Brdyho. Mimochodem, Brdy odehrál vynikající zápas, který musel určitě bolet - byl totiž velice častým terčem útočníků soupeře, kteří souboje dohrávali skutečně až do konce. Pro úplnost dodávám, že žlutou dostal i hráč Alkmaru za poměrně hrubý faul na našeho kapitána Hrušku. Až na kratší hádky a postrkování byl zápas veden poměrně klidně a v duchu fair play.

V prvním poločase gól nepadl, i když obě mužstva k němu měla několikrát blízko, na naší straně se několikrát k zakončení dostal agilní Doležíl, z dálky střílel Fred a Burzy byl také blízko gólu. Je jisté, že ke kvalitě hry přispěl i kvalitní umělý pažit hřiště na Děkance, kde jsme už odehráli pár hezkých (i pár méně hezkých) zápasů. V druhém poločase se obraz hry výrazně nezměnil - obě mužstva bojovala a poměr držení míče byl více méně vyrovnaný. Bohužel po několika minutách FC Prase dostalo gól. Křížnou přihrávkou přes střed hřiště se míč dostal k asi nejlepšímu hráči Alkmaru v čepičce, který byl v běžeckém souboji přece jen trochu úspěšnější než náš poslední obránce Fred a v běhu zavěsil kolem Brdyho.

V tu chvíli už zápas vypadal v souladu s proroctvím Pádila beznadějně, ale prasata ještě neskládala zbraně. Sám Pádil nastřelil tyč (aspoň mi to tak bylo řečeno, já to neviděl), kapitán Hruška neměl ve výhodné střelecké pozici dostatek klidu na zakončení, netrefili se ani Brdy, ani Doležíl. Vyrovnávací gól nakonec padl z autového vhazování, kterého se chopil Fred a Burzy hlavou (!) zavěsil. Do konce zápasu zbývalo asi 10 minut. Musím se přiznat, že když jsem nastupoval na posledních pět minut do obrany, bál jsem se, abych to Prasatům po tak nádherném výkonu nezkazil. Naštěstí vše dobře dopadlo a prasata si z Děkanky vezla vytoužený bod, který oslavila spontánním fotbálkem čtyři na čtyři po skončení zápasu. Naše fotbalové umění zakončil až správce areálu, který poněkud necitlivě vypnul osvětlení.

Závěr: Určitě nejlepší zápas sezóny (i když drtivé vítězství nad Cosmeticem 6:2 také stálo za to). Heroický výkon až na hranici prasečích možností přinesl kýžený bod a setrvání v sedmé lize. Všichni hráči bojovali až do poslední minuty a konečně snad přemohli smůlu, která se jim v minulých zápasech lepila na kopačky. Zároveň tento zápas ukázal, že týmu FC Prase skutečně nejvíce svědčí kvalitní terén, proto jsem všemi deseti za vytvoření fondu na travnaté hřiště. Gratulace směřují střelci Burzymu, jehož hlavička byla jen vyvrcholením tlaku FC Prase ke konci druhého poločasu. Nemohu si pomoci, ale nejlepším hráčem na hřišti byl opět Šiška, jehož bojovný výkon zaručil praseti setrvání v kvalitní sedmé lize.

Komentář z Týdeníku HL: Bude doplněn (doufejme).

PŘÍŠTÍ ZÁPAS hrajeme v neděli 3.12. ve 12:30 na Junioru 1 proti týmu Athletico KMF, po neúplném desátém kole poslednímu týmu tabulky, jenž si v této sezóně na své konto ještě nepřipsal žádnou výhru. Podcenění však není na místě, tým téměř vždy prohrál pouze o gól nebo o dva, a to i se silnými týmy. Doufám, že se se sezónou přijdeme rozloučit v hojném počtu!


FC Prase - Alkmar 1:1 (0:0)
Sestava FC Prase: Brdy (G), Hruška (C), Fred, Fanda, Burzy, Pádil, Šiška, Doležíl, Kolís, Valentík
Góly: Burzy
Vývoj skóre: 0:1 – 1:1