První zápas sezóny se
již tradičně vydařil. Nastoupili jsme proti silově
velice dobře vybavenému soupeři, týmu FC Cosmetic,
který jistě potrápí mnohé další soupeře. Zdálo se
mi, že první zápas začal stejně, jako skončila celá
minulá sezóna Prasete - soupeř měl víc balón na
kopačkách, ale góly dávala Prasata. První gól padl
po prudké ráně Cibulky asi z 15 metrů, tentokrát
však míč neohrozil rohový praporek, popř. stožár
osvětlení, ale zapadl přímo do vinglu. Druhý gól
padl po penaltě nařízené za nebezpečnou hru ve
vápně, skóroval opět exekutor Cibulka. Třetí gól
dal dalekonosnou střelou z poloviny hřiště Srnka,
jenž využil nepozornosti soupeře, který se
dožadoval odpískání faulu (čti “všichni přestali
hrát&rdquo. To byla zřejmě poslední kapka
pro soupeře, jenž psychicky neunesl tři
relativně rychlé góly ve vlastní síti a začal
slovně napadat jak rozhodčího, tak Prasata.
Všichni čekali na to, že se od slov přejde k
činům - na střídačce se začaly uzavírat sázky,
kdo první dostane přes držku, nejvyšší kurz
byl zřejmě na Bičovského, jenž svým pověstným
důrazem mohl vyprovokovat. Naštěstí však
zůstalo pouze u slov. Těsně před půlkou dal
náš čtvrtý gól poláček, jenž využil nádherné
dlouhé přihrávky Srnky za obranu soupeře. O
výsledku zápasu bylo prakticky rozhodnuto.
Druhá polovina byla relativně klidnější. Prasata
vzhledem k průběhu mače neměla kam pospíchat a
vysoké vedení přineslo klid na prasečí kopačky.
Pátý gól dal kapitán Hruška, poslední gól padl po
ose Trnka - Bičovský - dorážející Poláček. V závěru
Prasata poněkud polevila a výsledkem byly dva góly
v naší síti, která však již výsledek nemohla
zvrátit.
Závěr?
Pěkný zápas mužstev odlišného stylu, chvílemi s
poněkud hustou atmosférou. Prasata si vítězství
zasloužila, vysoká porážka však možná byla pro
Cosmetic trochu krutá. Pozitivem je, že Prasata
nastoupila v hojném počtu, jedinými absentéry snad
byl novomanžel Pudil a Fanda, jenž musel do ZOO.
VMČ
Statistiky:
FC Prase - FC Cosmetic 6:2 (4:0)
Góly FC Prase: Cibulka 2, Poláček 2, Hruška, Srnka
Vývoj skóre: 6:0 - 6:2
Tabulka po prvním kole:
Není sporu, že sotva
kdy Prase zaznamenalo spornější gól, než byl ten z
3. minuty našeho zápasu s Free teamem. Nastoupivše
za ideálního počasí (větřík možná svěžejší, než
někteří z nás, pravda) a zvolivše stranu povětrnou,
udeřili jsme z nenadání na soupeře tandemem
Hruška-Kolís. Hrušínkovu střelu (pokud mne paměť
neodívá v šál) brankář tak nějak zašoulal, a ledva
mu z pazuch vyklouzla, zasyčela škvára, a do
brankoviště dorazil po lyžinách svých obětavých
hýždí Kolís. Míč, byv ponechán na krátký okamžik
sám sobě, chvíli lavíroval těsně PŘED brankovou
čárou, (Kolís oň sotva že zavadil) a již je oba
pohotový obránce vyprovázel.
Běda – pozdě. Chrčivý soprán odporného zrádného
bohemáka (stejně to zase prosrali, no ne?) oznámil
rozhodcům gól. Kolís nenechal nikoho na pochybách,
že to s pravdou umí. Stačilo ještě párkrát důrazně
zopakovat, že se míč opravdu ocitnul za čárou, a
najednou si na to začali vzpomínat i rozhodčí a
nejspíš i sám autor. Komu čest tomu čest. Soupeř
byl na kapačky.
Nebudu nedůstojně rozbabrávat, komu utekl jaký
útočník („ať ti neuteče,
Bičáku!&ldquo, kdo nestál za ním („za něj,
Bičáku, musíš stát za nim!&ldquo
a řeknu jen tolik, že jsme se z
tohoto vedení (tím nemám na mysli trenéra,
uctivá poklona mesjé Boursi) neradovali
dlouho.
Nebyl by to Hrušínka aby – né – byl to Hrušínka,
kdo nespálil ani další šanci. Parádní trefa – jak
do balónu, tak a především mezi tyče. Opět u
vedení, opět v náladě. Avanti porcello! Drobné
pochybení jinak výtečně hrajícího J.B. bylo v tu
ránu zapomenuto. Kdo přidal náš třetí gól, to už si
vážně nevzpomínám. Bekyně? Pošťák? Zástupci
nizozemské civilizace? Patrně jsem v tu chvíli
fascinovaně hleděl na pána v modré košili a čepici,
odcházejícího s míčem soupeře (žádné vykecávání,
holoto – to BYL váš míč!) směrem jinam a o dům dál.
Von ho šloch! Jo – je to tak. Šloch ho.
No, o půli to okolo té krádeže trochu vřelo, co
bych lhal. Ještě že se soupeři podařilo vsítit! Ono
– hodit míč do branky bych za dobrého větru dokázal
i já. Uhnout mu, jako to udělali Brdy, Ďolík, Fanda
a co já vím kdo ještě, to už vyžaduje určitou
mrštnost, mimořádnou souhru (jistě jim všem naráz
hlavou blesklo „z autu to neplatí“, to je nad
slunce jasnější. Škoda že na hřišti už nebyl
Kolís, který to s pravdou umí. Šel pomáhat té
ubohé třetiligové šarádě... Mno – pro ty
pomalejší, abyste to stíhali – 3:2 pro Prase.
Naštěstí opět udeřil Hrušínka. A udeřil, jak
on to umí, nohou! Ze stavu 4:2 se už Free team
(taky název...) nevyhrabal. Nicméně – aby byla
vychloubání učiněna přítrž – soupeř byl více
než rovnocenný. Zápas byl také mimořádně
slušný (tomu hochu, jejž jsem ne zcela
nezbytně poslal na zem, se ještě jednou
omlouvám) – prakticky bez faulů a bez
zbytečného držkování. Rozhodčí – no, co bych
říkal. Však jsem taky párkrát něco pískal.
Mimochodem – příštího černého kohouta obstarejte
zase někdo jiný. Kdo se s tím má pořád řezat!
Štěstí se samo neudělá, chátro.
Avanti porcello!
Příchod na hřiště u ZŠ
Angelovova pro mě znamenal milé překvapení – 20
minut před začátkem a za plotem stáli již dvě
prasata! A ne prasata ledajaká – do branky se po
dvouzápasové odmlce vrátil Brdy a zadní řady
vyztužila jistota sama Fanda. Bylo mi hned jasné,
že moc gólů prasečí síť dnes nerozvlní, a jak se
později ukázalo, měl jsem pravdu. Když jsem navíc
těsně před začátkem zápasu uviděl, že máme 3 (ano,
slovy TŘI) míče, musel jsem předstírat, že jdu na
záchod a v lesíku u hřiště jsem se musel
potichu vybrečet z dojetí. Ano, FC Prase je konečně
velkoklubem!
Ale
zpátky k sestavě. Do našich řad se po delší
odmlce vrátil špílmachr Burzy a i když se svým
výkonem asi nebyl zcela spokojen, přece jen vnesl
do hry prasat alespoň náznak myšlenky, kterou,
tuším, pohřbil až pozápasový briefing
v místním hostinci. Burzy navíc přivezl i
bratra Doležíla, jenž odehrál pěkné utkání. Prostor
před brankářem čistili Fred, Valentík, Fanda a
Pádil, ve předu opět zlobili (obranu obou týmů)
kapitál Hruška, Burzy, Doležíl, Štěpán a samozřejmě
jako vždy vynikající Šiška. Už podruhé za sebou
chyběl Bičák, jenž mi večer předtím v hospodě
říkal, že asi přijde, ale že nemá dres pro opici.
Zajímalo by mě, kde je Srnka. Náš samozvaný
prezident se v této sezóně na hřiště dostavil
jen jednou, naplno ukázal svůj herní potenciál
v prvním zápase a poté se už neukázal. Kdybych
byl ženou, řekl bych, že se chová typicky mužsky a
nevyzrále, nejdřív navnadí a pak nezavolá, a šel
bych si o tom pokecat s kamarádkou do kavárny.
(Kdybych byl ženou, taky bych si v jednom kuse
šahal na cecíky, ale to už sem asi nepatří.)
Začátek
zápasu byl ve znamení nepřesností na obou stranách.
Prasata si nebyla schopna přihrát ani na krátkou
vzdálenost a přímočarost útočníků z Modřan a
Komořan dělala zadním řadám trochu problémy. První
(a naštěstí více méně i poslední vážnou šanci MoKa za první
poločas vytvořil Pádil hlavičkující malou domů
brankáři. Pádile, už to nedělej. Po prvních,
ze strany FC Prase poněkud rozpačitých
minutách, se hra vyrovnala a oba týmy
předváděly popravdě průměrnou, lehce
nezáživnou hru. Střelecky aktivní byl zejména
Burzy, ale mušku měl vychýlenou. Zajímavým
momentem byl pád našeho obdivovaného kapitána
Hrušky. Nejdřív to vypadalo na faul, ale když
se Libor otočil, celý se klepal, jako ta
sestřička v detektivním seriálu VB
Zahalte jí tvář s inspektorem Dalglishem,
když jí trubičkou do žaludku nalili otrávené
mléko. Tak zákeřní ale hráči MoKa naštěstí
nebyli (navíc takový zákrok vyžaduje čas,
správné pomůcky a sterilní prostředí
– byla to křeč ve stehenním
svalu. Hruška po čtyřech odbelhal za postranní
čáru a i když jeho další účinkování nevypadalo
nadějně, Hruška následně podal heroický výkon.
Po
bezbrankové půli jsme měli o čem přemýšlet,
jmenovitě o tom, zda stále hrajeme o titul nebo už
o setrvání v sedmé lize. Vidina možného
sestupu zřejmě prasata nabudila a v druhé půli
na svého soupeře vlétla s daleko větší
razancí, než tomu bylo v poločase prvním.
Některá prasata však byla možná až přemotivována,
což v kombinaci s frustrací
z vlastního výkonu vytvářelo až výbušný mix.
Nejlepším příkladem byl zkrat Burzy, který
nevydařenou střelu, jež se odrazila od pletiva
zpátky k jeho kopačkám, vztekle napálil omylem
přímo mezi oči brankáře MoKa, za což si vysloužil
pár nepěkných slov od hráčů soupeře. Omluva však
tenze uklidnila. Dalším uklidňujícím prvkem byly
góly z prasečích kopaček. Hruška, jenž po
křeči doslova vstal jako Fénix z popela,
z halfvoleje napálil míč tvrdou ranou přímo do
ZADNÍ tyče branky MoKa (soupeř se marně dožadoval
neuznání gólu). Ke gólům nám trochu pomohl i
lehkovážný výrok brankáře MoKa o přestávce, že má
„slabinu všude“, čehož prasata chtěla v druhé
půli využít a také využila.
Druhým
gólem zápasu si konečně zlepšil náladu Burzy. Ten
mohl přidat i další gól z penalty nařízené za
faul na Pádila ve vápně (Pádil reklamoval držení za
dres a kopnutí do koulí, faulující protihráč se
dušoval, že se koulí Pádila ani nedotknul, no
nevím, je to sporné, jediným svědkem jsou skutečně
jenom Pádilova semeniště neřesti), ale místo sítě
rozvlnil jen pletivo 20 cm od pravé tyče. MoKo se
s porážkou ale nechtělo smířit a ke konci
zápasu se hrálo hodně a hodně tvrdě. Fred,
stachanovec našeho vepřína, měl ke konci zápasu
zakrvavený dres, ale nevím, čí ta krev byla. Mě asi
pět minut před koncem zápasu poprvé někdo nazval
„zmrdem“, což je krásné české slovo, které opravdu
zahřeje u srdíčka (důvod? soupeř měl vhazovat a já
sem jim míč kopnul „moc pomalu&ldquo. Závěrečný tlak soupeře jsme ale
přečkali a po skončení zápasu si všichni
podali ruce a rozešli se v míru.
Závěr:
Tyto dva body jsme si museli opravdu vybojovat.
Výkon to nebyl nijak krásný, ale dva body jsou o to
cennější. Nejlepším hráčem na hřišti byl, ostatně
jako vždy, Šiška, jehož bojovný výkon zaručil
praseti plnou bodovou žeň. Ale za bojovný výkon je
nutné pochválit celý tým, prasata na hřišti nechala
všechno a dva body si zasloužila.
PŘÍŠTÍ
ZÁPAS hrajeme
v neděli
29.10. v 13:45 na Císařské louce
proti
Notorletu Stodůlky. Jde o tým, který je
v tabulce nad námi, proto apeluji na všechny,
aby se dostavili. Pokud chceme ještě přemýšlet o
postupu, musíme bodovat!
Sestava
FC Prase: Brdy (G), Hruška (C), Fanda, Fred, Burzy,
„Doležíl“, Štěpán, Pádil, Šiška, Valentík
Góly:
Hruška, Burzy
Vývoj skóre: 0:0 – 2:0
ŽK:
jeden hráč MoKo, tuším „Belmondo“
Jak se ukázalo,
poslední zápas FC Prase v podzimní sezóně 2006 měl
prověřit bojovnost, charakter a morální integritu
hráčů z našeho chlívku. Jak je již předesláno v
titulku, Prase v této nadmíru těžké zkoušce obstálo
se vztyčenou hlavou. Podle papírových předpokladů
byl náš milovaný tým favoritem zápasu (5. tým
tabulky - Týdeník PSMF mylně uvádí místo šesté, ale
FC Prase nad Free teamem vyhrálo, takže mu i přes
horší skóre patří 5. příčka), na druhou stranu
Praseti už “o nic nešlo”, zato Athletico KMF
bojovalo o záchranu. Zápas tedy měl všechny
předpoklady stát se velice atraktivním sportovním
kláním.
Na zápas po dlouhé době přišli fanoušci - jmenovitě
moje přítelkyně Denisa, její kamarádka Anička a
znalec holandského a českého fotbalu Vilém. Všichni
se upřímně těšili, jak uvidí “prase v akci”.
Sestava byla oproti minulému zápasu s Alkmarem
nekompletní - chyběl kapitán Hruška, Fanda,
Bičovský, Cibulka byl “unavený”. Bohužel nepřišel
ani Brdy, což mě jako náhradního brankáře moc
nepotěšilo, vždyť víme, že když si do branky
stoupne Valentík, obvykle se schyluje k fiasku.
Naopak vzornou docházku potvrdil Šiška, jenž byl po
zásluze jako nejlepší hráč prasete jmenován
kapitánem. Dále se Prase mohlo opřít o technickou
dovednost Burzyho, Fred v obraně jako vždy
vzbuzoval hřejivý pocit jistoty. Doležíl, ač
doprovázen opičkou z předchozího večera, byl opět
připraven podat kvalitní výkon. Kolís, znovu v
nesprávném dresu, sršel ofenzivními nápady a motal
obráncům soupeře hlavu. Nakonec musím zmínit i
Štěpána, jenž odehrál asi životní zápas a znovu
potvrdil, že se může stát obávaným střelcem s
instinktem divokého kance, jenž poprvé Vystrčil
růžky v 9.
kole.
Již
od prvních vteřin bylo jasné, proč Athletico KMF
hrálo vyrovnanou partii i se soupeři z vyšších
pater soutěže - obránci vhodně doplňovali útočníky
z druhé vlny a útok soupeře těžil z výškové převahy
hráče Feeka a rychlosti ostatních útočníků. Naopak
Prasata hledala své tempo jen pomalu, byla znát
únava z předchozích alkoholových dobrodružství -
provizorní obránce Doležíl například odmítl
hlavičkovat, protože by ho prý bolela hlava. Tohoto
rozpoložení naší obrany využívali útočníci soupeře
a brzo se dostali do šancí. Právě neochota Doležíla
hlavičkovat zřejmě stála za prvním gólem v prasečí
síti - vysoký míč za obranu si zpracoval útočník
soupeře a sám proti brankáři se nemýlil. Někdo by v
souvislosti s prvním gólem mohl mluvit o jeslích
brankáři, jelikož jste tam ale nebyli, tuto
desinformaci budu do konce svého života popírat.
Další góly na sebe nenechaly dlouho čekat. Prasata
se tlačila dopředu a měla snahu vyrovnat, např.
Burzy nerealizoval dva vlastní nájezdy na brankáře
Athletica, ale zadní vrátka často zůstávala
trestuhodně otevřená. Příkladem je situace, jež
předcházela druhému gólu - hráči FC Prase na půli
soupeře, náhle ztráta míče, rychlý přechod soupeře
do útoku a dva útočníci soupeře sami před
brankářem. 2:0. Třetí gól přišel vzápětí - roh
zprava (z pohledu brankáře), odražený míč vrátil
hráč soupeře do šestnáctky a nikým nekrytý útočník
Athletica dává gól do prázdné brány. Fanoušky jsme
tedy v prvním poločase moc nepotěšili. Prasata se
ale nevzdávala a Burzy se znovu dostal do šancí,
při té poslední byl sražen brankářem za hranicí
pravidel, ale rozhodčí hru ponechal běžet, i když
příhodnější by asi byla červená.
Během poločasové přestávky si prasata musela
nejednu věc vyříkat - kdo za co může, proč Kolís
stojí a čeká na přihrávku za dvoumetrovým a
stokilovým obráncem, pro hrajeme všichni tak
strašně a jaký vliv mělo na Fredovu hru “broušení
parket dlouho do noci” a co to vlastně znamená.
Fanoušci znechuceně odešli. Nejedno prase bylo s
výsledkem již smířeno, jen Kolís neustále tvrdil,
že vyhrajeme 4:3. Také Doležíl něco mumlal o
taktickém vysílení soupeře v prvním poločase a o
zasažení smrtelné rány v půli druhé. Slova obou se
ukázala jako prorocká.
Tak jako bájný Fénix vstal z popela, tak i FC Prase
pozvedlo hlavu z kopky hnoje, kterou samo nakydalo
ve vlastní šestnáctce v první půli zápasu. Pokud
někdo nevěří, že prasata mohou létat, měl být v
neděli po poledni na Juniorce. Jakmile naši
fanoušci po první polovině znechuceni naším výkonem
odešli, začaly se dít věci. Jejich škoda - být
svědkem přímo hollywoodského obratu se nepoštěstí
každému.
Nebudu to prodlužovat, za deset minut bylo
vyrovnáno. Nejdříve Doležíl po krásné kombinační
akci s Burzym vyškolil obranu soupeře a zakončoval
do prázdné brány. Prase se ale teprve dostávalo do
otáček. Za další čtyři minuty už byl rozdíl jen
jednobrankový - míč se ze skrumáže před brankou
soupeře odrazil ke Kolísovi, který prostřelil vše,
co mu stálo v cestě. Sotva Athletico rozehrálo,
míče se zmocnila prasata a po centru Doležíla nikým
nekrytý a uvolněně hrající Štěpán vyrovnal. Soupeř
byl na lopatkách. (Doufám,
že se mýlím, ale na lopatkách se mi zdál i
rozhodčí. Po našem třetím gólu “bezmocně” rozhodil
ruce a smutně se podíval se na svého kolegu. Jak
píšu, doufám, že jsem si toto gesto interpretoval
špatně.)
Další góly v síti Athletica byly jen otázkou času.
Heroický výkon prasat, jež nechtěla ukončit sezónu
porážkou od posledního týmu tabulky, úplně ovládla
hru. Athletico se snažilo vsítit rozhodující gól
vysokými nakopávanými míči na útočníky, přesnost
přihrávek však byla malá a již unavení útočníci
soupeře se přestávali vracet. Z toho rezultoval i
vítězný gól prasete - vysoký míč vyrazil před
útočníkem Athletica Feekem Valentík a hned vyzval
dlouhým pasem na cca. 3 metry Doležíla k útočné
akci do nezformované obrany soupeře. Doležíl
posunul míč na Burzyho, jenž svůj snad pátý
samostatný nájezd na brankáře proměnil ve vedení
FCP. Osud zápasu zpečetil svou druhou trefou Štěpán
v poslední minut zápasu. Prasata zápas senzačně
otočila a po fantastickém výkonu v druhé půli
vyhrála 5:3.
Závěr:
Jak vidíte v tabulce níže, FC Prase v této sezóně
skončilo na pěkném 5. místě, což je možná lepší
umístění, než by mnozí z nás ještě před třemi
zápasy čekali. Poslední zápas byl nakonec pěkný, i
když po prvním poločase už doufal jen málokdo.
Doufejme, že krásný výkon prasete v druhém poločase
(podle mnohých pozápasových hlasů náš poslední
poločas na jiném povrchu než na umělé trávě) byl
příslibem lepších zítřků v jarní sezóně 2007.
Nejlepším hráčem byl bezpochyby Šiška. Ať žije FC
Prase!
Komentář
z Týdeníku HL: Tým Athletico KMF si
chytrou hrou v prvním poločase vypracoval nadějné
vedení, které se mu ve druhé půli hry nepodařilo
udržet, když díky absenci náhradníků docházely
hráčům síly.
FC
Prase - Athletico KMF 5:3 (0:3)
Sestava FC Prase: Valentík (G), Šiška (C), Fred,
Burzy, Šiška, Doležíl, Kolís, Štěpán
Góly:
34. Doležíl, 38. Kolís, 39. a 60. Štěpán, 53. Burzy
Vývoj skóre: 0:3 – 5:3
.