Není sporu, že sotva kdy Prase zaznamenalo spornější gól, než byl ten z 3. minuty našeho zápasu s Free teamem. Nastoupivše za ideálního počasí (větřík možná svěžejší, než někteří z nás, pravda) a zvolivše stranu povětrnou, udeřili jsme z nenadání na soupeře tandemem Hruška-Kolís. Hrušínkovu střelu (pokud mne paměť neodívá v šál) brankář tak nějak zašoulal, a ledva mu z pazuch vyklouzla, zasyčela škvára, a do brankoviště dorazil po lyžinách svých obětavých hýždí Kolís. Míč, byv ponechán na krátký okamžik sám sobě, chvíli lavíroval těsně PŘED brankovou čárou, (Kolís oň sotva že zavadil) a již je oba pohotový obránce vyprovázel.
Běda – pozdě. Chrčivý soprán odporného zrádného bohemáka (stejně to zase prosrali, no ne?) oznámil rozhodcům gól. Kolís nenechal nikoho na pochybách, že to s pravdou umí. Stačilo ještě párkrát důrazně zopakovat, že se míč opravdu ocitnul za čárou, a najednou si na to začali vzpomínat i rozhodčí a nejspíš i sám autor. Komu čest tomu čest. Soupeř byl na kapačky.
Nebudu nedůstojně rozbabrávat, komu utekl jaký útočník („ať ti neuteče, Bičáku!&ldquo, kdo nestál za ním („za něj, Bičáku, musíš stát za nim!&ldquo a řeknu jen tolik, že jsme se z tohoto vedení (tím nemám na mysli trenéra, uctivá poklona mesjé Boursi) neradovali dlouho.
Nebyl by to Hrušínka aby – né – byl to Hrušínka, kdo nespálil ani další šanci. Parádní trefa – jak do balónu, tak a především mezi tyče. Opět u vedení, opět v náladě. Avanti porcello! Drobné pochybení jinak výtečně hrajícího J.B. bylo v tu ránu zapomenuto. Kdo přidal náš třetí gól, to už si vážně nevzpomínám. Bekyně? Pošťák? Zástupci nizozemské civilizace? Patrně jsem v tu chvíli fascinovaně hleděl na pána v modré košili a čepici, odcházejícího s míčem soupeře (žádné vykecávání, holoto – to BYL váš míč!) směrem jinam a o dům dál. Von ho šloch! Jo – je to tak. Šloch ho.
No, o půli to okolo té krádeže trochu vřelo, co bych lhal. Ještě že se soupeři podařilo vsítit! Ono – hodit míč do branky bych za dobrého větru dokázal i já. Uhnout mu, jako to udělali Brdy, Ďolík, Fanda a co já vím kdo ještě, to už vyžaduje určitou mrštnost, mimořádnou souhru (jistě jim všem naráz hlavou blesklo „z autu to neplatí“, to je nad slunce jasnější. Škoda že na hřišti už nebyl Kolís, který to s pravdou umí. Šel pomáhat té ubohé třetiligové šarádě... Mno – pro ty pomalejší, abyste to stíhali – 3:2 pro Prase. Naštěstí opět udeřil Hrušínka. A udeřil, jak on to umí, nohou! Ze stavu 4:2 se už Free team (taky název...) nevyhrabal. Nicméně – aby byla vychloubání učiněna přítrž – soupeř byl více než rovnocenný. Zápas byl také mimořádně slušný (tomu hochu, jejž jsem ne zcela nezbytně poslal na zem, se ještě jednou omlouvám) – prakticky bez faulů a bez zbytečného držkování. Rozhodčí – no, co bych říkal. Však jsem taky párkrát něco pískal.
Mimochodem – příštího černého kohouta obstarejte zase někdo jiný. Kdo se s tím má pořád řezat! Štěstí se samo neudělá, chátro.
Avanti porcello!