Není sporu, že sotva
kdy Prase zaznamenalo spornější gól, než byl ten z
3. minuty našeho zápasu s Free teamem. Nastoupivše
za ideálního počasí (větřík možná svěžejší, než
někteří z nás, pravda) a zvolivše stranu povětrnou,
udeřili jsme z nenadání na soupeře tandemem
Hruška-Kolís. Hrušínkovu střelu (pokud mne paměť
neodívá v šál) brankář tak nějak zašoulal, a ledva
mu z pazuch vyklouzla, zasyčela škvára, a do
brankoviště dorazil po lyžinách svých obětavých
hýždí Kolís. Míč, byv ponechán na krátký okamžik
sám sobě, chvíli lavíroval těsně PŘED brankovou
čárou, (Kolís oň sotva že zavadil) a již je oba
pohotový obránce vyprovázel.
Běda – pozdě. Chrčivý soprán odporného zrádného
bohemáka (stejně to zase prosrali, no ne?) oznámil
rozhodcům gól. Kolís nenechal nikoho na pochybách,
že to s pravdou umí. Stačilo ještě párkrát důrazně
zopakovat, že se míč opravdu ocitnul za čárou, a
najednou si na to začali vzpomínat i rozhodčí a
nejspíš i sám autor. Komu čest tomu čest. Soupeř
byl na kapačky.
Nebudu nedůstojně rozbabrávat, komu utekl jaký
útočník („ať ti neuteče,
Bičáku!&ldquo, kdo nestál za ním („za něj,
Bičáku, musíš stát za nim!&ldquo
a řeknu jen tolik, že jsme se z
tohoto vedení (tím nemám na mysli trenéra,
uctivá poklona mesjé Boursi) neradovali
dlouho.
Nebyl by to Hrušínka aby – né – byl to Hrušínka,
kdo nespálil ani další šanci. Parádní trefa – jak
do balónu, tak a především mezi tyče. Opět u
vedení, opět v náladě. Avanti porcello! Drobné
pochybení jinak výtečně hrajícího J.B. bylo v tu
ránu zapomenuto. Kdo přidal náš třetí gól, to už si
vážně nevzpomínám. Bekyně? Pošťák? Zástupci
nizozemské civilizace? Patrně jsem v tu chvíli
fascinovaně hleděl na pána v modré košili a čepici,
odcházejícího s míčem soupeře (žádné vykecávání,
holoto – to BYL váš míč!) směrem jinam a o dům dál.
Von ho šloch! Jo – je to tak. Šloch ho.
No, o půli to okolo té krádeže trochu vřelo, co
bych lhal. Ještě že se soupeři podařilo vsítit! Ono
– hodit míč do branky bych za dobrého větru dokázal
i já. Uhnout mu, jako to udělali Brdy, Ďolík, Fanda
a co já vím kdo ještě, to už vyžaduje určitou
mrštnost, mimořádnou souhru (jistě jim všem naráz
hlavou blesklo „z autu to neplatí“, to je nad
slunce jasnější. Škoda že na hřišti už nebyl
Kolís, který to s pravdou umí. Šel pomáhat té
ubohé třetiligové šarádě... Mno – pro ty
pomalejší, abyste to stíhali – 3:2 pro Prase.
Naštěstí opět udeřil Hrušínka. A udeřil, jak
on to umí, nohou! Ze stavu 4:2 se už Free team
(taky název...) nevyhrabal. Nicméně – aby byla
vychloubání učiněna přítrž – soupeř byl více
než rovnocenný. Zápas byl také mimořádně
slušný (tomu hochu, jejž jsem ne zcela
nezbytně poslal na zem, se ještě jednou
omlouvám) – prakticky bez faulů a bez
zbytečného držkování. Rozhodčí – no, co bych
říkal. Však jsem taky párkrát něco pískal.
Mimochodem – příštího černého kohouta obstarejte
zase někdo jiný. Kdo se s tím má pořád řezat!
Štěstí se samo neudělá, chátro.
Avanti porcello!
3. kolo - Aneb jak Kolís hubou vsítil
02/01/07 13:14 |
Výhry
|